Protože pro JIRKONT.cz pracuji už pár měsíců, konečně jsem se odhodlala přiznat barvu, a to, že neumím psát všemi deseti. Nejsem naivní, a tudíž předpokládám, že si toho ostatní už museli všimnout. Moje “dvouprstové” psaní je totiž skutečně zoufalé. Ale přece jen, přiznání je přiznání. Co mi však udělalo upřímnou radost bylo, že ani Jirka, můj šéf, touto, pro mě nadpřirozenou, schopností neoplývá. Zvláštní je, že jsem to doposud nezaregistrovala, což je dobrá zpráva pro mě.

Třeba ani o mě se to v širším kruhu spolupracovníků zatím neví. Jak jsme se ale oba divili, když necelý týden po našem rozhovoru vyšel článek na blogu 1000 věcí, co mě serou a byl právě na téma psaní všemi deseti. Nečetl nám někdo myšlenky? Shodli jsme se totiž, že psaní všemi deseti patří mezi několik málo věcí, které opravdu nemůžeme vystát.

Nikdy není pozdě?

Nemějte obavy, nemám v plánu zmíněný článek přepisovat vlastními slovy, i když by to k tomu mohlo svádět. Přece jen ho ale použiju jako odrazový můstek. Jak autor píše „Nikdy není pozdě, říká se. Jenže na tohle už bohužel je.” A pro nás, kteří se psaním živíme, to platí dvojnásob. Kdy se to mám naučit? Mám sice štěstí, že se mi moje práce stala tak trochu i koníčkem, ale to poslední, co bych ve svém volném čase chtěla dělat, je učit se psát.

Navíc si neumím představit, že bych přes den psala „po mém” a po večerech se postupně učila pomocí cvičení přidávat prsty, až by jich nakonec bylo deset. Nebo bych pilovala i během pracovní doby? Myslím, že zvolením první varianty se odsuzuji k tomu, že se psát všemi deseti nikdy nenaučím, a tou druhou k tomu, že moje efektivita práce klesne téměř k nule.

Já mám ten program, ale ne sílu

Pozor. Toto není jen stěžování si. Já se opravdu snažila. Jsem totiž vlastníkem toho „super” programu, který vás psát všemi deseti naučí. Ale přinuťte se pravidelně trénovat, když toho máte na práci tolik dalšího. Proč nám ve škole (mimochodem byla to 8. třída, kde jsme měli jednou za 14 dní hodinu „psaní všemi deseti”) nikdo nevysvětlil, že se tuto dovednost neučíme jen proto, aby nás dokonale otrávili, ale také proto, že se nám to jednou bude hodit? Škoda.

Na blogu 1000 věcí, co mě serou to vidí „optimisticky”

O skutečnosti, že se studenti středních škol učí vyjmenovávat obratlovce místo psaní všemi deseti, které by bylo mnohem užitečnější, se zmiňuje ve svém článku právě také autor blogu 1 000 věcí, co mě serou. Nakonec poznamenává, cituji: “Myslím si, že to kromě mě jednou pochopí i ministerstvo školství; jsem ovšem přesvědčenej, že to bude až v okamžiku, kdy budou počítače dávno schopný perfektně rozpoznávat mluvenej text.”, čímž mě upřímně rozesmál. Bohužel právě za tuto část článku je pisatel kritizován. Podle diskutujících už to takhle totiž dávno není. No, já nevím, nejsem ze školy zase tak dlouho a psát všemi deseti nás tam neučili (mimochodem, navštěvovala jsem gymnázium).

Jenže jak na to?

Jak jste na tom s psaním všemi deseti vy? Pokud se to někdo jako samouk naučil, chci vědět, jak to dokázal! Já mám celkem pevnou vůli, ale psaní všemi deseti je jedna z mála věcí, které nade mnou stále vítězí.