Jak mi vzal Copycamp iluze, ale dal inspiraci

V sobotu 24. 11. 2012 jsme se rozhodli vyrazit na CopyCamp, setkání copywriterů, milovníků hutného textu a osvícených marketérů. Jsem začátečnice, a proto jsem neváhala ani minutu a na nabídku zúčastnit se mé první copywriterské akce jsem nadšeně kývla. Jeden z postřehů, se kterým jsme z akce odcházeli, byl, že nemáme vlastní blog. První úkol v novém pracovním týdnu zněl tedy jasně!

Můj příchod do smíchovské MeetFactory byl trochu nesmělý. Jak už jsem zmínila, copy dělám teprve chvíli a na dobrém pocitu mi zrovna moc nepřidalo ani velké množství neznámých lidí, které jsem považovala (a stále považuji) za profesionály, ani všudypřítomný cigaretový kouř a prostory, které jsem si v duchu nazvala slovem „undergroundové“. Veškeré mé obavy se ale vytratily už v okamžiku zahájení akce moderátorkou Pavlínou Louženskou. Ta mě svými výborně připravenými vstupy mezi jednotlivými přednáškami nezklamala ani ve zbytku dne.

Celý program zahájila přednáška Jana Ambrože, která se zabývala tématem „Mýty copywritingu”. Honza Ambrož přesně vystihl to, co název napovídal a navíc přidal i pár postřehů o aktuální „copywriterské scéně”.

Richard Dobiáš, v pořadí druhý přednášející, mě svým projevem nejdříve příliš nepřesvědčil, jelikož na mě zprvu působil tak trochu laxně, možná až arogantně. V průběhu jeho povídání o tom, jak se stát dobrým copywriterem, si mě však naprosto získal na svou stranu. Jeho věcné poznámky a výrok „Pokaždé, když použijete trpný rod, umře štěňátko.“ mě naprosto odzbrojil (v tom dobrém slova smyslu samozřejmě).

Richarda Dobiáše vystřídala sympatická mladá slečna, která mimo prezentace vlastního projektu s názvem OVACOPI představila i svůj názor na Pražáky. Květoslava Lišková pak pobavila především při diskuzi, v níž začala rozvíjet myšlenku měkkého „i” ve slově „ovacopi”.

Následoval Lukáš Hvozdecký, který se s ostatními podělil o své zkušenosti s výběrovým řízením na pozici copywritera ve společnosti Slevomat. Od přednášky jsem čekala obecnější informace o výběrových řízeních na tento druh pozic, avšak nakonec jsem velmi ocenila právě Lukášovo pojetí, kdy popisoval konkrétní případ.

Za jednoznačně nejpřínosnější přednášku v rámci celého CopyCampu bez váhání považuji tu s názvem „Praktické ukázky z direct e-mailingu“. „Jak to poskládat, kde přitlačit a co nevynechat” od Otty Bohuše. Otto působil suverénně, ale přesto nenuceně a přinesl mnoho tipů, jak správně napsat jednorázový e-mail. Jeho velice prakticky pojatou přednášku však bohužel zastínilo prohlášení o výši honoráře za normostranu.

Přednášku Jana Marcinka „Co se copywriter může naučit z filmů” jsem se pokoušela pochopit zhruba do doby, než nastala část o Hvězdných válkách (ačkoli se za to trochu stydím, nikdy jsem tuto kultovní sérii filmů neviděla). Tam se moje pozornost zcela vytratila, a to i přes to, že se Jan Marcinek za využití tohoto tématu všem zúčastněným předem omluvil.

Současně s přednáškou Jana Marcinka probíhal ve vedlejších prostorách workshop s názvem „Kozycamp”. Jelikož jsem celý den bojovala s pocitem, že všichni copywriteři tvoří dobře fungující komunitu, a to nejen na Twitteru, s mými minimálními zkušenostmi jsem se neodvážila zúčastnit.

Na řadu se svým vystoupením přišla tentokrát, v rámci akce již podruhé, zástupkyně ženského pohlaví. Míša Gregorová vyprávěla o tom, jak vytvářela texty pro nový web T-Mobile a nám naivnějším tím ukázala, jak také může vypadat práce copywritera. Celé popisování spolupráce s tímto významným telefonním operátorem Míša zpříjemňovala informacemi „ze zákulisí” projektu.

Na Marka Prokopa a jeho mikropříběhy jsem nejdřív jen zírala. V průběhu přednášky jsem však čím dál tím více chápala, co nám svým příspěvkem chtěl autor říci. Kdo neviděl, nepochopí.

Mým favoritem se ale stal Petr Ludwig s tématem „Co mě psaní knihy o prokrastinaci naučilo o prokrastinaci“, a to i přesto, že právě tato prezentace byla jedna ze dvou, která se copywritingu až tak úplně netýkala. Petr Ludwig vystoupil v tričku s poměrně velkým kosočtvercem na prsou, což na mě osobně nepůsobilo příliš lichotivě. Svým vtipem a suverénním projevem však zaujal nejen mě, ale celý sál.

S poslední přednáškou vystoupil Lukáš Hrdlička. Lukáš měl za cíl naučit všechny zúčastněné copywritery správně prezentovat, což se po četných kritikách prezentačních dovedností předchozích vystupujících ukázalo být jako velmi aktuální téma. Plán, jak na to, byl zvolen velmi chytře. Lukáš Hrdlička šikovně využil schopností a dovedností, které by měl mít každý správný „kopík” a našrouboval je na schopnosti a dovednosti správného prezentujícího.

Závěrečná diskuze na téma naceňování copywritingu byla vlastně jen vyústěním toho, co se řešilo po celý den. O příspěvky diváků tedy nouze rozhodně nebyla.

Mimo dílčích tipů, rad a poznatků, které mimochodem výstižně shrnul Martin Tomčík, si z historicky prvního CopyCampu odnáším především jeden, pro mě zcela zásadní poznatek, a to číst, stále se vzdělávat a nepřestávat na sobě makat.

Nakonec bych chtěla poděkovat jak všem přednášejícím, tak především pořadatelům, za jejich skvělý nápad shromáždit nás a za perfektní zvládnutí celé akce (samozřejmě také za vynikající občerstvení).